Velikonoční regata 2019 byla významná hned z několika důvodů. Prvně šlo o jubilejní 20. ročník, což závodu přidává na prestiži, přeci jen 20 let je už slušná historie. A hlavně závod opět narostl, letos se zůčastnilo už 45 posádek. Velikonočka se konala opět začátkem dubna, v termínu od 6. do 13.4. v Chorvatsku a my byli u toho.

Náš tým Schicki Micki se po drobném zdržení na naší úplně nové dálnici D1, sešel na místě již v pátek během odpoledne. Loď v Pirovacu přebrala první část posádky a tak jsme hned po příjezdu zbytku, vyrazili na moře trochu si potrénovat co jsme za celý rok zapomněli. Počasí bylo krásné, ale bez větru, takže jsme několikrát cvičně vytáhli a sbalili genakr a na motor se vrátili do maríny. Následovaly další připravy lodě a večeře v místní restauraci.

Druhý den jsme chtěli ráno vyrazit časně, abychom v sílícím větru zkusili nastavení lodě a plachet. Ale jako obvykle nás zdrželi místní servisní technici, kteří po několika urgencích a ujištění, že ho opravdu budeme potřebovat, začali spravovat rozbitý stoper. Podařilo se nám tedy marínu opustit před poledem a vyjeli jsme před Murter, kde jsme si vše vyzkoušeli. Loď jela pěkně a překvapivě vše fungovalo.

V sobotu večer proběhlo v Murteru slavnostní zahájení. Akce byla tentokrát venku pod velkým stanem, přeci jen závod roste a do místní restaurace už bychom se všichni nevešli. Následující porada kapitánů nás ujistila v tom co jsem očekávali a sice, že start bude v neděli v 10 hodin dopoledne a průjezdní bod bude u Korčuly tak jak jsme všichni zvyklí.

Snažili jsme se letos neponechat nic náhodě, a tak jsme v neděli ráno vyrazili na start jako první. Pohled při výjezdu z Murteru, kdy se za námi táhlo postupně všech 45 posádek byl úžasný. Shodli jsem se, že takhle to chceme i v závodě. :-)

Startovalo se tenrokrát proti čerstvému větru a na startovní čáře tak bylo celkem dost prostoru. Organizátoři nám trochu zamotali hlavu, když začali jen několik málo minut před startem posouvat jeden konec startovní linie a my museli přizpůsobovat naší startovní pozici. To mělo za následek, že jsme na startovní linii byli zhruba minutu po startu, což nás mrzelo, ale ukázalo se to jako nedůležité. Už na úrovni ostrova Žirje jsme se vezli na vrcholu startovního pole. Start a úvod závodu byl v rychlém tempu, kdy posádky křižovaly proti větru, míjely se, často velmi těstě a všichni se dobře bavili. Tedy alespoň ti, kterým se ve vlnách neudělalo zle…

Počasí vydrželo poměrně stabilní až do večera, kdy jsme se dostali k ostrovu Vis a během první části noci se snažili prokousat ke Korčule. Vítr místy slábl až k nule a nebylo jednoduché udržet koncentraci. Nakonec se ukázalo, že jsme bezvětří zvládli poměrně slušně a v okamžiku kdy se vítr opět rozfoukal, jsme vytáhli genakr a mazali k průjednímu bodu u Korčuly. Průjezdní linii jsme projížděli okolo půl čtvrté ráno na krásné 5. pozici.

V sílícím severozápadním větru jsme s genakrem letěli místy i přes 10 uzlů. Toto nám vydrželo až za ostrov Lastovo, kde nám lodní plotter dával čas dojezdu do cíle okolo poledne. Vývoj počasí byl ale neúprosný a všichni jsem tušili, že takhle snadné to nebude, nikdy není. Vítr začal před polednem slábnout a my se ocitli na konci ostrova Mljet ve flautě. Dubrovník byl na dohled, ale věděli jsme, že pokud se něco nezmění, tak se proti slabému větru nikdy neprotlučeme. Ostatní lodě také stály a bylo jen otázkou komu přijde vítr dříve.

Vítr nakonec přinesla bouře, která se utvořila na pobřeží a to zvýhodnilo lodě blíže k pevnině. Přes veškerou naši snahu i ostré stoupání do cíle pod genakrem jsme nedokázali pohlídat 4 posádky a dojeli na 5. pozici. Pro nás perfektní 5. pozici. TOP5 z 45 posádek byl úspěch nad naše očekávání. V maríně jsme si dali zaslouženou horkou sprchu bez fornt a čekání, zapili úspěch a šli si všichni lehnout. Přeci jen většina z nás předchozí noc nenaspala více jak 2 hodiny.

Volný den v Dubrovníku už tradičně patřil údržbě lodi a krátkému výletu s cílem v utajené místní restauraci.

Start druhé etapy zpět na Murter byl naplánován na středu 10:00. Přesně tou dobou se také celá flotila 45 lodí pohupovala v mírném severovýchodním větru na startovní čáře. Start byl velmi váhavý, vítr byl tak slabý, že sotva udržel nalitý genakr. Již od startu se pole začalo dělit na dvě skupiny. Ta první, do které jsme se řadili i my, vyrazila na otevřené moře a druhá se pustila do Mljetského kanálu. Obě volby nakonec vyšly téměř na stejno protože celé pole se v noci za ostrovem Mljet zase sjelo dohromady. Nám se podařilo udržet se na špici a u Lastova jsme se pohybovali okolo 3. pozice.

Podle předpovědí mělo jít dále jen o rychlostní závod na zadní vítr přímo do Murteru, ale Neptun tomu tak nechtěl. Stabilní vítr, ve kterém jsme rychlostí mezi 8 a 10 uzly letěli přímo do cíle, nakonec vydržel zhruba do 9 hodin ráno, kdy celé startvoní pole stihly bouřky. Průtrže mračen, kroupy a lokální flauty postupně stihly snad všechny posádky a bylo v podstatě o náhodě a štěstí kdo z nich vybruslí nejlépe. Nám se podařilo příliš neztratit a na úrovni Rogoznice jsme se drželi na průběžném 5. místě.

V tuto chvíli před námi byla poslední volba. Žirje pravobokem nebo levobokem? Na palubě proběhlo důkladné zhodnocení situace, propočty umístění v první etapě a šance na umístění v té druhé. Ukázalo se, že nemáme co ztratit. Bylo nám praktcky jedno jestli dojedeme na aktuálním pátém místě nebo několik příček ztratíme. Na celkový výsledek to nebude mít žádný vliv. Proto jsme zvolili jinou taktiku než všichni ostatní. Možné scénáře byly jen dva. Buď to vyjde a posuneme se výrazně nahoru nebo to nevyjde, o pár míst se propadneme, ale celkový výsledek se nezmění.

Bohužel tento risk nevyšel a dojeli jsme na 8. pozici. Což nám celkem vyneslo 6. místo. V průběhu obou etap jsme si věřili i na lepší umístění, ale pravdou je, že tonto výsledek je pro nás naprosto fantastický. Stejně tak umístění v první desítce v obou etapách ukazuje, že nejde o náhodu, ale že naše snažení se zlepšit konečně nese ovoce.

Zpět do Murteru jsme dorazili po třetí hodině odpolení a zbylo tak dost času na odpočinek, zhodnocení závodu a večerní oslavu jídlem a pitím v místní konobě. Dlouho do noci jsme seděli v maríně a probírali vše s ostatními posádkami.

V pátek večer mělo proběhnout slavnostní vyhlášení a proto jsme zvolili variantu vrátit loď do Pirovacu během dne a na vyhlášení se přesunout auty. Vyhlášení proběhlo v uvolněné pozávodní atmosféře. Večer pak jedna část posádky vyrazila na cestu domů se zastávkou pro pršut, zatím co druhá část neplánovaně navštívila La Grace a kapitána Pepu Dvorského, který náhodou kotvil v zátoce u Pirovacu.

Na závěr by mělo asi zaznít nějaké shrnutí a plány do budoucna, nicméně se budeme opakovat. S výsledkem jsme nad míru spokojeni, ale vždy je co zlepšovat. Závod z naší strany nebyl bez chyb a zaváhání a na tom budeme i nadále pracovat. Jsme sice jen závodící turisté, ale rádi se zlepšujeme!