Ostatní přípravy už probíhaly standartně, bylo třeba vše zkontrolovat, uklidit, vyzkoušet, namazat, umýt, dotáhnout… Celou sobotu jsme se prostě nazastavili. Odměnou za dobře odvedenou práci byla pro některé koupačka v zátoce poblíž Murteru a hlavně dobrá večeře v místní konobě.

Sobotní porada kapitánů přinesla zajímavou informaci a sice, změnu průjedního bodu v první etapě. Tento bod byl posunut mezi ostrov Hvar a Paklené ostrovy (Pakleni otoci). Později se toto rozhodnutí ukázalo jako přinejmenším rozporuplné. Přeci jen 15 lodí křižujících proti větru, uprostřed noci, ve větru okolo 25 uzlů, v 500 mětrů široké úžině, to může být pro někoho minimálně stresující, ale k tomu až později. Start byl tradičně naplánován na neděli v 10 hodin dopoledne a skoro tradičně ve velmi slabém větru. Tak se stalo, že v 10 hodin se ocitlo všech 39 lodí v prostoru startu a za absolutního klidu, pokřiku pšššt a rychlosti nepřekračující 1 uzel se vydalo k Dubrovníku.

Od samého startu jsem se drželi naší taktiky, kterou jsem si předem stanovili na základě známých předpovědí a zkušeností, které jsem měli. Drželi jsme se u břehu s vidinou toho, že vítr bude zesilovat postupně a u břehu dříve než na moři. Tento tah se nám nakonec vyplatil a když konečně okolo půl čtvrté odpoledne, na úrovni ostrova Kaprije, začalo foukat tak jsem se drželi na krásné druhé pozici. Později se startovní pole opět sjelo, ale stále jsme se drželi v popředí. Okolo jedné hodiny raní jsme byli dokonce první. V této pozici jsme vystřídali vachty a chystali se na noční průjezd kontrolním bodem.

Noční průjezd úžinou u ostrova Hvar byl poměrně náročný. Vítr vytrvale sílil a minimálně 15 lodí zhruba na stejné úrovni křižovalo v úžině, která má v nejužším místě jen něco okolo 500 metrů. Sledovat vše kolem sebe, navigaci a ještě hlídat ostatní lodě bylo chvílemi opravdu náročné. V jeden okamžik to dokonce vyústilo v nepřijemnou situaci, kdy jsme se museli na poslední chvíli uhýbat lodi přesto, že jsme měli právo plavby. Z tohoto místa jsme nakonec vypadli někdy kolem šesté ráno na osmé pozici.

Další rozhodnutí je již klasické, vydat se Korčulskou tryskou nebo pokračovat na otevřené moře? Mirek Thér měl určitě jasno, ale my nad tím opravdu přemýšlíme. Při stoupání proti větru, který v nárazech dosahoval 35-40 úzlů se zdálo jako rozumnější zůstat mezi ostrovy a vyhnout se tak větším vlnám na otevřeném moři, které by loď zbytečně brzdily. Pokračovali jsem tedy v křižování severně od Korčuly až do chvíle, kdy vítr poměrně náhle utichl.

Bylo to jak blesk z čistého nebe. Celé startovní pole se najednou zastavilo a všechny lodě se s vyvlátými plachtami pohupovali v bezvětří a lehkém dešti na dohled od Korčuly.

Vítr, který následně přišel však přicházel od jihovýchodu, takže lodě na špici se rozjely jako první a vzdálenost na čelo závodu se zase o kousek zvětšila. Po výjezdu z trysky jsme tak stáli před další otázkou, zda zůstat v Mljetském kanálu a “jet s davem” nebo se pokusit ještě něco změnit a vyrazit na moře.

Naše rozhodnutí jsme cestou k Mljetu asi třikrát přehodnitli, až jsme nakonec přeci jen vyrazili na otevřené moře. V tu chvíli jsme ztratili přímé srovnání s ostatními loděmi a jen velmi těžko se odhadovalo kam do startovního pole se zařadíme, až se zase u Dubrovníku sjede dohromady.

Konečný sprint do cíle, kde jsem s lodí na bočák letěli i přes 10 uzlů, nám vynesl konečnou 15. pozici v první etapě. Výsledek to byl bohužel jen průměrný, doufali jsem v lepší umístění už jen proto, že v první části se nám dařilo. Do Dubrovníku jsme už poměrně tradičně dorazili asi ve 3 hodiny ráno, takže byl jen čas na rychlé zhodnocení a pak jsem všichni ulehli.

Ráno se část posádky vypravila obhlídnout část Dubrovníku, kterou ještě neznají, zatím co druhá část zůstala v maríně a chystala loď na cestu zpět. Porada kapitánů přinesla poměrně nepříjemnou zprávu, že start druhé etapy bude další den již v 7 ráno. To vzhledem ke vzdálenosti maríny a startovní čáry, znamenalo poměrně brzké vstávání již někdy po páté hodině a večer tak nebyl moc dlouhý. I tak jsme ale zvládli naší tradici, a sice navštívit místní utajenou restauraci a cestou zpět ukecat někoho z místních, ať nás do maríny doveze na lodi.

Druhý den se startovalo za mírného zadního větru, což způsobilo klasickou tlačenici na startovní čáře, kdy se sousední lodě zaplétají genakry do vantů okolních lodí. Nicméně chvílemi nepřehledná a trochu zbytečně vyhrocená situace se nakonec rozvolnila a nám se naštěstí úplně vyhnula.

Celý den až do noci jsme pokračovali na mírný zadní vítr až na úroveň východního konce Korčuly, kde začalo foukat pořádně. S lodí jsme na vlnách letěli průměrnou rychlostí přes 10 uzlů. Maximální rychlosti při sjezdu z vlny se pohybovali přes 13 uzlů. Tou dobou foukalo cca 35 uzlů a uvézt genakr bylo dost na hraně. Ani nám se to nepodařilo uplně čistě a jeden spinout jsme si také zažili. Nakonec kapitán rozhodl, že genakr pujde dolů a pokračovat budeme jen na genu. Vzhledem k podmínkám jsme zase tolik neztratili, nicméně jsme se ani neposouvali nahoru. Nad ránem, kdy vítr trochu zeslábl jsme mohli opět vytáhnout genakr a pokračovat za ostrov Žirje.

Etapa ubíhala velmi rychle a bez věších potíží jsme se přiblížili k Murteru, kde jsme se doslova pár metrů před cílem dostali do flauty při průjezdu mezi ostrůvky. Byli jsme tak nuceni křižovat v minimálním větru v úžině široké jen pár desítek metrů, kde hloubka nebyla vůbec příjemná. Naštěstí se vše povedlo a udželi jsme za sebou lodě co se na nás v poslední fázi silně dotahovaly.

Výsledkem bylo 22. druhé místo v druhé etapě a celkově 17. pozice z 39 lodí v závodě. Pro většinu z nás asi trochu zklamání, přeci jen jsme si věřili na víc. Ale opět jsme získali nové zkušenosti, především co se týká navigace, předpovědi počasí a její vyhodocení. Zpětně jsme schopni říct, kde jsem udělali chybu a kde šlo získat více. Příště budeme chytřejší a nebudeme se ohlížet tolik na ostatní lodě. Po návratu do maríny jsme si užili závěrečný mejdan a večerní výhlášení výsledků. Ráno jsme vše pobalili a vyrazili domů plni nových zážitků a s vědomím, že za rok to bude určtiě lepší!