Stalo se již tradicí, že se naše posádka SCHICKI MICKI každoročně účastní nejvetšího českého off-shore závodu, Velikonoční reagaty. A jinak tomu nebylo ani v roce 2017, kdy se reagata jela hned v prvním dubnovém týdnu. 

V Chorvatském Murteru jsme se tentokrát sešli již 31. března odpoledne. Bez otálení jsme se vrhli na přípravu lodě, protože do startu zbýval jeden den a práce bylo spousta. Navíc jsme doufali, že stihneme i krátký tréning, protože narozdíl od některých “profesionálnějších” posádek se společně na loď dostaneme obvykle jen jednou za rok, přímo v závodě. Už v pátek 31. jsme stihli projí a zkontrolovat celou loď, plachty a všechna lana. Na plachty jsme nalepili nové špiónky, zabezpečili všechna místa, kde by mohlo dojít k poškození plachet a nalepili startovní čísla. To nám zabralo prakticky celé odpoledne, které se postupně přehouplo do nájezdního mejdanu. 

Ráno jsme po snídani vyrazili z maríny, abychom dotáhli přípravu lodě, zbývalo totiž ještě umýt celou loď ze shora i ze spoda. K tomu účelu jsme se vyvázali na bojce před restaurací poblíž Murteru a nejstatečnější z nás oblékl neopren a skočil do vody. Po necelé hodince bylo hotovo a mohli jsme vyrazit na očekávaný tréning. Počasí nám přálo a foukal i slušný vítr, takže bylo možné projít jednotlivé úkony, sehrát se na pozicích a odladit vše tak, abychom se mohli spokojeně vrátit do maríny na slavnostní zahájení.

Start byl, jako již tradičně, plánován na neděli v 10 hodin dopoledne. Předpověď slibovala na celý den 20-30 uzlů jugo a tak celá flotila 37 lodí startovala na stoupačku, proti větru a vlnám. Start se nám vydařil a od první chvíle jsme se drželi cca v první desítce. Čekal nás velmi náročný den, kdy jsme stoupali proti silnému větru, křižovali mezi ostrovy a stále se pohybovali na hraně možností lodě. Nejedna z posádek měla problémy, protože některá z důležitých částí nevydržela a bylo tak nutné měnit utržené kladky a zašívat plachty. Nám se naštěstí všechny problémy vyhnuly a prvním dnem jsme projeli hladce. K večeru se vítr postupně uklidňoval až nakonec nad ránem utichl uplně. 

Je to už taková tradice, že nad ránem, za východu slunce, se pohupuje flotila lodí někde mezi Korčulou a Lastovem, všcihni se snaží dělat maximu, ale nikdo se nehýbe. Ten komu se večer podaří vybojovat nejlepší pozici tak, aby se ráno jako první dostal do větru, má obvykle velkou výhodu a zbytku startovního pole může významně poodskočit. To se povedlo několika lidím, které se postupně rozdělili a jedna část zůstávala na otevřeném moři zatím co druhá mířila do Mljetského kanálu. 

Naše pozice byla taková, že když jsme se měli rozhodovat kterou cestu zvolit, mohli jsem se řídit informacemi od lodí před námi. Díky tomu jsme nakonec zvolili Mljetksý kanál. To ale znamenalo pokračovat v mírném bočním větru, bokem k vlnám, několik hodin, až jsme se konečně skryli za ostrov Mljet. Těchto několik hodin bylo naprostým očistcem, kdy plachty ve slabém větru nedržely tvar a s každou třetí vlnou se plácaly ze strany na stranu. Nicméně nakonec jsme dosáhli svého a dostali se do Mljetského kanálu, kde byla jednak klidnější hladina, ale hlavně se vítr stočil a my mohli vytáhnout genakr. To bylo někdy během odpolede, ale cesta do Dobrovníku byla ještě dlouhá.

Celé odpoledne a večer jsme se posouvali klidně podél Mljetu až do okamžiku, kdy zhruba na úrovni ostrova Šipan začalo pršet. Současně s deštěm i zesílil vítr a najedou během deseti minut jsme letěli na boční vítr s genakrem uprostřed bouře. Bylo to už v noci, provazy deště, silný nárazový vítr, blesky a loď s genakrem na hranici možností letí rychlostí přes 10 uzlů. V této konfiguraci jsme dojeli až na hranu ostrova Koločep, kde jsme se stočili směrem k cílové pásce a v předtuše problémů shodili genakr a pokračovali s genou. V cílovém sprintu na poslední míli jsme ještě dokázali předjet francouzskou posádku, která při sundávání zamotala genakr a výrazně tak ztratila. Výsledkem závěrečného sprintu bylo 8. místo v první etapě a 9 naprosto promočených a vyčerpaných lidí. Nicméně euforie z dobrého umístění převládla.

Volný den v Dubrovnické marině, jsme tradičně strávili hlavně údržbou lodě. V rychlosti opravit to co se cestou pokazilo a do nádrží doplnit trochu vody, aby bylo na čaj. Odpoledne jsme se šli podívat na vyvěrající pramen řeky Omble a poté do výborné místní restaurace na tajném místě. Po královské večeři následoval návrat do maríny a příprava na další den.

Ráno nám pokazila náladu zpráva o našem trimerovi Jirkovi, který strávil celou noc na záchodě s nějakou nepříjemnou střevní chřipkou a bylo jasné, že minimálně další den bude nepoužitelný. Po krátké poradě jsme trochu přerovnali složení posádky a vyrazili na start druhé etapy.

Start druhé etapy byl tradičně velmi klidný a celé startovní pole se pod genakry pomalu vydalo k severozápadu. Stejně jako cestou do Dubrovníku jsme i na cestě zpět zvolili Mljetský kanál. Ve slabém větru nám jeho zdolání trvalo celý den a s druhou polovinou startovního pole jsme se sjeli zpět na jeho konci už pozdě v noci. Dostali jsme se zhruba na úroveň majáku na ostrově Glavat, kde přestalo foukat nadobro. Bez přehánění jsme téměř 8 hodin stáli na místě. Organizátoři již zvažovali možnost předčasného ukončení závodu, ale nakonec rozhodli sečkat, zda dorazí předpovídaná Bora.

Bora skutečně dorazila, ale až večer následujícího dne. Do té doby se většina posádek dokázala nějakým způsobem dostat na úroveň ostrova Hvar a začal tak dlouhý noční sprint k Murteru. Foukalo okolo 20 uzlů a jako lepší tatktika se jevilo zůstat více na moři, protože blíže u břehu vítr slábl. Nakonec jsme cílem projížděli za úsvitu na 17. pozici. Byla to časově nejdelší etapa, kterou jsme zatím obsolvovali a nebylo jednoduché urdžet morálku, zvlášť když jeden ze členů posádky odpadl. Ale i tak jse nám podařilo zmobilizovat poslední síly a v noci zabrat a umístění ve středu startovního pole udržet až do cíle. 

Celkově jsme se umístili na 12. pozici z 37 posádek, což pro nás bylo velmi slušné umístění. Potvrdilo se nám, že pro dobré umístění stačí, aby vydržela loď bez zásadnějších poruch a hlavně neudělat nějakou velkou chybu. Vše ostatní jen vylepšuje už tak dobré umístění. Pokud se budeme chtít do budoucna umístit ještě lápe, bude potřeba trochu zapracovat na taktice v závodě, na plánování trasy a bude třeba mít i trochu toho štěstí.