Samotnému založení spolku předcházela myšlenka spojování lidí, kteří mají stejný zájem o námořní jachting, účast na regatách, získávání a sdílení informací, zkušeností a zážitků. Tato myšlenka se dost možná zrodila právě při naší účasti na Velikonoční regatě. Náš team SCHICKI MICKI se Velikonoční regaty účastní od roku 2014. Od té doby prošlo složení posádky drobnými změnami, ale to hlavní zůstává stejné. Jsme skupina lidí, kterou spojuje především jachting a zájem o rozvoj našich dovedností a zkušeností. Co se tedy přesně na Velikonoční regatě 2015 dělo?

11. 4. 2015 se v Biogradské maríně sešlo 8 lidí, kteří se částečně znali z minulého roku, ale větší část byla nováčky jak v teamu, tak v závodním jachtingu. Prvním naším společným úkolem bylo převzít loď a dostat se včas do Murteru, abychom stihli slavnostní zahájení. To se ze začátku jevilo jako snadný úkol a proto jsme po prvotním zjištění, že v 8 ráno je marína naprosto pustá, vyrazili na kafe. Po kafi jsme na druhý pokus objevili personál maríny, který nám slibně tvrdil, že loď bude připravená za deset minut. Proto jsme se v klidu usadili na křesílka před kanceláří a užívali si prvních jarních paprsků slunce, pohody a klidu v Chorvatském přístavu. Po prvních 10 minutách se samozřejmě nic na stavu lodi nezměnilo a personál svorně tvrdil “ten more minutes sir”. Takhle to pokračovalo dalších několik hodin, během kterých se naše trpělivost začala limitně blížit nule a padlo i několik ostrých výrazů. Nakonec se ale vše podařilo přichystat a mohli jsme vyplout. Tou dobou mohly být tak 4 hodiny odpoledne a my věděli, že slavnostní zahájení nestihneme. Po rychlém přesunu do Murteru jsme se jako poslední dostavili na zahájení a večer jsem strávili v marině, tmelením teamu a přípravou lodě. 

Start byl plánován na 10 hodin dopoledne následujícího dne. A tak se také stalo, že posádka 8 lidí, z nichž část něměla žádnou zkušenost se závodním jachtingem a jeden byl na lodi dokonce úplně poprvé, stanula na startu první etapy závodu z Murteru do Dubrovníku a zpět.  Start samotný se odehrával v mírném až žádném větru a proběhl poměrně poklidně. Startovní klid pokazil jen drobný incident, kdy jsme se v dočasném bezvětří dostali do kontaktu s jedinou čistě dámskou posádkou, která na nás hned stihla podat protest, nehledě na fakt, že lodě v tu chvíli téměř stály, byly neovladatelné, vítr se ani nehnul, nikomu se nic nestalo a nedošlo k žádné škodě. Protest nakonec nebyl uznán.

Po chvíli se nám podařilo vyškrábat se nad ostrov Visovac, otočit po větru, vytáhnout spinakr a vyrazit vstříc Dubrovníku. V sílícím větru jsme svištěli zhruba v polovině startovního pole rychlostí mezi 6 a 9 uzly, až do chvíle kdy nastala první krizová situace. Z ničeho nic se od kormidla ozval výkřik, že se trhá spinakr. U našeho spinakru, který byl mimochodem asi o třetinu měnší než měli všichni ostatní, skutečně praskl spodní lem a plachta se začala pomalu trhat. Jen díky pohotovému zásahu a perfektní práci s provazem a stříbrnou páskou se podařilo plachtu provizorvně opravit, přičemž toto provizurium vydrželo celou etapu až do Dubrovníku.

S provizorně opraveným spinakrem jsme pokračovali až k průjezdnému bodu u ostrova Korčula, kam jsme se dostali někdy mezi 10. a 11. hodinou večerní. Zde jsme udělali chybu, pramenící z naší nezkušenosti, kdy jsme podcenili navigační přípravu a v klíčovém okmažiku naše navigace selhala. To vyústilo v těsné neprojetí kontrolního bodu. Rozhodnutí kapitána bylo v daném okamžiku naprosto odpovídající - obrat, vracíme se a bránu prostě musíme projet. Na lodi nastal trochu zmatek, přeci jen bylo to v noci, v poměrně silném větru, ve vlnách, balili jsme spinakr a křižovali zpět proti větru, abychom projeli kontrolním bodem. Tento manévr nás stál minimálně 10 pozic a doposud dobře rozjetá etapa byla rázem bojem o každé místo. Nebyli jsme jedinou podsádkou, která průjezdný bod minula, ale byli jsme jedinou posádkou, která se v rámci fair play vrátila. Další 4 posádky průjezdný bod minuly a pokračovali dále, za což dostali penalizaci 2 místa. To bylo v poronání s naším propadem naprosto neadekvátní, ale to jsme v ten moment bohužel nevěděli, o penalizaci bylo rozhodnuto až po dojetí etapy. I přes náš protest všechny posádky, které kontrolní bod minuly, nakonec v bodování etapy dojeli před námi. Tuto křivdu však vyvážila cenná zkušenost a nové logo teamu, které jsme tam večer naším zběsilým manévrováním vytvořili.

Zbytek etapy byl už převáženě klidný, někdy až moc. Posledních několik stovek metrů před protnutím cílové pásky, jsme se v bezvětří několik hodin snažili dostat na úroveň majáku na ostrově Daksa, což se nám nakonec podařilo tesně po půlnoci. Celkový čas této etapy pro nás byl 38 hodin, 8 minut a 25 sekund. Což po započtení všech penalizací stačilo na 27. pozici z 30 startujících posádek.

Volný den v Dubrovnické maríně jsme strávili stejně jako vetšina posádek převážně opravami toho, co se na lodi během prní etapy pokazilo. Stačili jsme zašít spinakr, pokusili se o opravu windmetru a především poklidili loď a trochu relaxovali.

Start druhé etapy pořadatelé stanovili na pátou hodinu odpolední. 30 posádek se v mírném větru postavilo na start, který proběhl bez větších potíží. Část lodí vyrazilo na otevřené moře a druhá část, včetně nás, křižovala proti slábnoucímu větru kanálem za ostrovy Koločep a Lopud. Vzhledem ke stále slábnoucímu větru jsme se rozhodli, že mezi ostrovy Lopud a Šipan vyjedme z kanálu a pak podle situace budeme pokračovat buďto Mljetským kanálem nebo ven na moře. Toto rozhodnutí nás dostalo do naprostého bezvětří mezi ostrovy, kde jsme se za 4 hodiny neposunuli doslova nikam. Skupinka lodí stála uprostřed noci kousek od sebe a úspěchem bylo udržet loď směrem kam chceme jet. Až brzo nad ránem se první lode začaly pomalu rozjíždět a nakonec i my. Podařilo se nám dostat na otevřené moře, kde docela pěkně foukalo a celý den a noc jsme pádili na stoupačku směrem k Murteru a dojížděli jednu loď za druhou. 

V závěru závodu se jelo v pěkném větru se spinakry. Kličkovali jsme mezi ostrovy před Šibeníkem. Podařilo se nám předjet několik dalších lodí, které buď udělali nějaké chyby nebo jen nedokázali plachty vytrimovat jako my. Výsledkem všeho bylo 16. místo v druhé rozjížďce s časem 45 hodin 45 minut a 10 sekund. To pro nás bylo velké zadostiučinění, protože z flauty u Dubrovníku jsme vyjížděli beznadějně na poslední pozici.

Výsledné pořadí Velikonoční regaty se počítá jako součet umístění v obou rozjížďkách. Náš team SCHICKI MICKI se nakonec umístil na 22. pozici z 30 posádek. Po všem co se nám cestou stalo, jaké problémy jsme museli řešit, po několika chybách, které jsme udělali, jsme toto umístění brali pozitivně. Byla to především obrovská zkušenost a vznikl základ teamu, který dodnes drží spolu a jehož ambice pomalu rostou. Byla to jízda!!!