Letos na jaře jsme v rámci naplňování základních cílů našeho spolku zorganizovali první týdenní pobyt v Chorvatsku na plachetnici. Samozřejmě jsme chtěli i porovnat naše jachtařské zkušenosti a dovednosti, proto jsme vybrali dvě totožné Bavarie 46 cruiser - Nabucco a Figaro. Mezi tyto lodě jsme rozdělili všech 17 účastníků a vyrazili na týdenní výlet po střední Dalmacii s jasným plánem. Odpočinout si, pobavit se, ale taky představit námořní jachting a vše co k němu patří lidem, kteří na lodi nikdy nebyli a v neposlední řadě trochu si vzájemně zazávodit a porovnat síly.

Lodě jsme si přebrali 26.5. v největší Chorvatské maríně v Sukošanu. Vzhledem ke klasickým nedostatkům lodí a nutnosti si vše vyhádat u charterové společnosti, jsme možnost vyplutí již v sobotu zavrhli a zahájili nájezdní mejdan.

Druhý den ráno jsme přichystali vše potřebné a došli si na ranní kávu a pomerančový džus. Následně jsme vypluli směrem k severozápadu s cílem obeplout ostrov Ugljan a večer přenocovat ve vesničce Sali na Dugi otoku. První polovinu dne jsme krásně uháněli na plachty a vzájemně si mězi loděmi předávali zkušenosti a tipy jak být rychlejší. To nám vydrželo až do brzkého odpoledne, kdy jsem se vyvázali na bojce poblíž obce Muline na Ugljanu, kde jsme uvařili něco k jídlu a vykoupali se. Zbytek cesty do vybraného nocování již byl na motor.

Pondělí bylo ve znamení slabého větru a koupání. I přesto jsme se chvíli pěkně svezli mezi Kornati a ostrovem Žut, kde chvíli foukalo. Po dlouhém dni jsme nakonec nocování našli ve vsi Muna na ostrově Žirje.

Ráno vyrazila posádka Figaro na koupání ven z přístavu, zatím co Nabucco čekala až Mali Ivan přijede trajektem s pečivem a otevře svůj krámek. Ivan sice dorazil pozdě, ale vzhledem k absolutnímu bezvětří to bylo jedno.

Jakmile jsme vyjeli, setkali jsme se zpět a ještě chvíli blbli na moři, které v tu chvíli bylo naprosto klidné, jako velké zrcadlo.

Později jsme se dozvěděli, že toho dne se poblíž Žirje, za podivných okolností, potopila Česká jachta, ale nic zvláštního jsme okolo sebe neviděli. Ale radši jsme dali domů vědět, že jsme v pořádku.

K odpoledni, když se opět rozfoukalo jsme se chystali trochu provětrat plachty, nicméně Figaro řešili skoro hodinu rolovací plachtu zaseknutou ve stěžni. Byla to sice nepříjmená zkušenost, ale nakonec vše dobře dopadlo a vyrazili jsme společně k místu, které jsme si zvolili pro nocování. Maslenica na ostrově Šolta je krásné místo s úžasnou atmosférou a večeře v místní konobě i drink v plážovém baru byly perfektní.

Ve středu po snídani, kávě a doplnění vody jsme vyrazili k jihu směr ostrov Vis. Vítr byl jen velmi slabý a předpověď nenasvědčovala, že by se to mělo zlepšit. Zvolil jsme proto kratší variantu a tou bylo město Vis s odpolední zastávkou na koupání v zátoce u ponorkové základny. Večer ve Visu byl příjemný, ale místní diskotéka překvapivě brzo zavírá.

Náš týden se bohužel přehoupl do druhé poloviny a bylo na čase začít se pomalu vracet. Po ranní kávě jsme odvázali lodě a v sílícím větru vyrazili směrem někam k Primoštěnu. Vítr sílil a lodě letěly okolo 7 uzlů. Po krátké poradě přes vysílačku jsme se rozhodli pokračovat dále, kolem Šiběniku po řece až do Skradinu. Před vjezdem do Šibenického kanálu jsme zažili asi nejlepší svezení, kdy vítr foukal v nárazech okolo 25 uzlů a loď na naprosto klidné hladině mezi ostrovy jela na boční vítr přes 8 uzlů. Do Skradinu jsme dorazili někdy kolem 7 hodiny večerní a zabrali poslední dvě volná místa na městském molu.

Návštěvu vodopádů na řece Krka jsme z časových důvodů zavrhli. Druhý den bylo třeba dojet zpět do Sukošanu, což bylo téměř 50 mil a navíc mělo foukat celý den proti.

Ráno jsme vyrazili dříve než obvykle a udělali jen krátkou koupací zastávku na jezeře, hned po výjezdu ze Skradinu. Poté jsme rychle na motor projeli Šibenický kanál a už jsme tahali plachty. Předpověď bezezbytku vyšla a celý den foukalo mezi 10 a 20 uzly přímo ze směru kam jsme potřebovali jet. Celý den jsme tak křižovali mezi ostrovy až jsme byli z časových důvodu nuceni nahodit motor. To bylo na úrovní Biogradu. Nabucco dorazila do maríny po sedmé večerní a posádka vyrazila na zaslouženou večeři do restaurace, zatímco Figaro vydržela na moři až do 9. Celkem jsme za ten den napluli přes 65 mil. Večer jsme se potkali všichni na lodích a užili si poslední večer, kdy jsem celý týden zhodnitili a shodli se, že to stálo za to.

Byl to parádní týden, který v sobě měl všechno co k jachtingu v teplých vodách Chorvatska patří. Budeme rádi pokud se podaří podobných akcí domluvit a uspořádat více.